Když v červnu 1941 vtrhla německá vojska do Sovětského svazu, narazila záhy na nečekané protivníky. Byly jimi velmi vyspělé střední tanky T-34 a těžké tanky KV-1 a KV-2, které svojí palebnou sílou i pancéřováním dalece převyšovaly jakýkoliv německý stroj. Němci neměli o existenci těchto tanků ani tušení, neboť spoléhali na to, že vše co Rusové mají, již předvedli během neúspěšného pokusu o dobytí Finska. Rusové však do Finska poslali pouze starší a lehké tanky. Dalším šokem bylo pro Němce množství tankové techniky, kterým Rudá armáda disponovala. Když do konce roku 1941 napočítali Němci okolo 20 tisíc zničených tanků protivníka, uznal i sám Hitler, že sílu ruské armády podcenil.

Urychlené přezbrojení stávajících tanků Panzer III a Panzer IV silnějšími kanony sice pomohlo Němcům z nejhoršího, z dlouhodobého hlediska ale žádala východní fronta mnohem zásadnější kroky. Bylo třeba vyvinout zcela nový typ tanku, který by dokázal poměr sil na východě zvrátit zpět ve prospěch Wehrmachtu. V listopadu 1941 tedy odjela na východní frontu komise odborníků z předních německých průmyslových firem. Koncern MAN zastupoval Ing. Oswald, firmu Henschel Dr. Aders a konečně firma Nibelungenwerke vyslala na východ profesora Porscheho.

Tito pánové měli za úkol prohlédnout si nepřátelské stroje, definovat konstrukční prvky, díky nimž překonávají německé vozy a využít tyto prvky při konstrukci nového německého stroje. Svá zjištění potom prezentovali na konferenci 25. listopadu. Za základní charakteristiky, které nadřazovaly zkoumaný T-34/76 německým protivníkům, byl označen ostře skloněný pancíř, silný dlouhohlavňový kanon, výkonný motor a podvozek s velkými pojezdovými koly.

Zkosený pancíř dokázal logicky mnohem lépe odolávat zásahům než pancíř, na který dopadaly střely kolmo. Při stejné síle pancéřové desky bylo díky jejímu naklonění dosahováno mnohem vyšší úrovně pasivní ochrany posádky stroje. Dlouhohlavňový kanon měl vyšší úsťovou rychlost střel a dokázal tedy probíjet silnější pancíř protivníka. Velká pojezdová kola se ukázala jako vhodnější do obtížného terénu. Jízda byla díky nim plynulejší a střelba za jízdy přesnější.

Na základě těchto poznatků vyhlásil zbrojní úřad Waffenamt v prosinci 1941 soutěž na vývoj a výrobu nového tanku, jenž se měl stát standardní výzbrojí německé armády. Pokud se měl nový stroj úspěšně postavit početní přesile nepřátelské techniky, musel ji zásadně převyšovat svojí kvalitou. Proto se klíčovým požadavkem Waffenamtu stala taková síla pancéřování i účinnost výzbroje, kterou by tento stroj překonal všechny soudobé protějšky. Do soutěže se nakonec zapojily pouze firmy MAN a Daimler-Benz.

Obě firmy měly předložit své projekty v šibeničním termínu do jara následujícího roku. Není tedy divu že Daimler-Benz dodal tou dobou pouze návrh nového tanku v podobě technických nákresů. Jejich stroj byl veden pod označením VK 3002 (DB) (VK = Vollkettenfahrzeug = plně pásové vozidlo, DB = Daimler-Benz). Inspirace v sovětském T-34 byla patrná na první pohled.

Tank měl podle návrhu spočívat na podvozku s osmi pojezdovými koly velkého průměru a mít zkosený pancíř všech stěn včetně zádě. Síla pancéřování měla na přídi dosahovat 100 mm, na ostatních stěnách potom 40 mm. Hlavní zbraní tanku měl být kanon KwK 42 L/70 ráže 75 mm opatřený jednokomorovou úsťovou brzdou. Kanon měl být chráněn štítem typu Saukopf (nebo někdy též Saukopfblende). Doplňkovou výzbroj tvořily dva kulomety MG 34 ráže 7,92 mm. Jeden uchycený koaxiálně napravo od hlavně kanonu, druhý v čelní stěně trupu. Hmotnost stroje se měla podle propočtu pohybovat okolo 34 tun. Složení posádky mělo odpovídat standardu ostatních německých tanků té doby. Tvořili ji řidič a radista, oba sedící v přední části trupu a dále velitel, střelec a nabíječ, mající své posty v otočné věži.






















První Panthery, které zasáhly do bojů na západní frontě patřily k 12. SS Panzerdivision Hitlerjugend. Zatímco na východě měl protivník alespoň těžké tanky IS-2, které se dokázaly Pantherům postavit, na západní frontě spojenci žádným takovým strojem nedisponovali. Zato však vládli absolutní převahou ve vzduchu. Hlavní ztráty Pantherů, a německých tanků obecně, tedy na západní frontě padaly na vrub leteckým útokům spíše než klasickým pozemním střetnutím.

Navíc, stejně jako Rusové, měli spojenci obrovskou početní převahu a na ni také sázeli. Za přípustné ztráty na pozemní zničení jednoho Panthera bylo považováno pět zničených M4 Sherman. Narozdíl od Němců mohli totiž spojenci své ztráty relativně snadno nahradit. Zato německému válečnému průmyslu, sužovanému neustálým bombardováním, již docházel dech. A co víc, docházeli rovněž zkušení tankisté. Ani takové skvělé zbraně jakými byly tanky Panther nemohly v rukou nezkušených nováčků podávat ty správné bojové výkony.

Do konce války bylo vyrobeno celkem 5928 tanků Panther což samozřejmě nebylo množství, které by umožnilo jimi plně nahradit starší tanky Panzer IV, jak bylo původně plánováno. Oba typy tak byly u tankových jednotek kombinovány a v bojích se musely navzájem doplňovat.

Oba nejrozšířenější stroje protivníka, tedy tank T-34/76 na východě a tank Sherman na západě, dokázal Panther zlikvidovat na vzdálenost rovnající se dvojnásobku vzdálenosti, kterou potřebovaly ony k zahájení efektivní palby na Panthera samotného

Pro obě strany, bojující proti Třetí říši, byl proto Panther velmi respektovaným protivníkem a každý jeho funkční ukořistěný kus byl velmi ceněn. V Rudé armádě byly ukořistěnými Panthery vybavovány nejúspěšnější tankové posádky jako jistou odměnou za své zásluhy. Pro tyto sovětské tankisty byl dokoce v ruštině vytištěn i překlad manuálu k tomuto tanku.

Ukořistěné Panthery ovšem nasazovali do služby rovněž spojenci na západní frontě. Z pochopitelných důvodů jich ovšem spojenci neukořistili tolik jako Rusové... ani nezničili.

PzKpfw V Panther byl brilantní zbraní, která inspirovala mnoho tanků poválečné výroby. Po roce 1945 sloužily Panthery v armádách několika zemí včetně Francie, Československa, Bulharska nebo Jugoslávie. V padesátých letech dokonce uvažovali činitelé německého Bundeswehru o obnovení výroby tohoto tanku, samozřejmě patřičně modernizovaného. Zřejmě částečně i z politických důvodů bylo ale od tohoto plánu upuštěno.