A je to tady! Poslušně hlásím, že jsem opět zde a jak jsem již dříve sliboval, přináším Vám kompletní reportáž o tom, jak probíhala celovíkendová návštěva teamu USJ, neboli "United States Of Jetřichovice:o)
Po dlouhé době plánování a organizování se naše parta konečně rozhodla reagovat na pozvánku USJ teamu a vydala se je navštívit přímo do jejich domova, kterým je malé příjemné městečko Jetřichovice, v prostředí česko-saského Švýcarska.
       Jednoho březnového večera, jsme se sešli na TS společně s teamem USJ a dohodli si pevné datum, kdy konečně dorazíme. Přestože se ne každému  výsledný termit, pardon termín, hodil a chápu, že Gambáčovi se to z Holandska zdálo poněkud z ruky, musím  říci, že jsme se sešli v docela slušném počtu šesti lidí. Reprezentační sestava, vyslaná =CZ=Teamem na tuto pařbičsky poznávácí misi tedy čítala jmenovitě za jednotlivé kraje tyto výkvěty: Za Moravu: TomTom a Howard se svou manželkou Pavlou a za Prahu: Mad_czech, Baumax a já (noiseMaker).
       V pátek 12.dubna tedy nastal den D. Okolo nevímkolikáté hodiny dopoledne se sešla pražská sestava na autobusovém nádraží na Florenci, kde se pak dále čekalo na moravské posily. První dorazili Howard s chotí s tím, že Tom zůstal viset v koloně na D1 asi na třicátém kilometru od Prahy, což nám již před tím několikrát volal. Mad_czech, Howard a Pavla tedy pokračovali v čekání na Toma, jelikož byl součástí té skupiny, která se přesouvala do Jetřichovic autem za pomoci GPS. Pro mě s Baumaxem nastal čas zvednout kopejtka a nalodit se na bus, směr Děčín. Rozloučili jsme se tedy se slovy, že se cca za dvě hodiny uvidíme:o) Cesta tyčkou (tak říkáme v Praze autobusu) proběhla v klídku, projíždělo se hezkou krajinou a bylo nádherně. Úplně náhodou jsem ono zmiňované přírodní panorama sledoval směrem přes uličku, kde seděla velice pěkná a také velice spoře oděná světlovlasá slečna. Víc než krajinu jsem ale spíš vnímal Baumaxovo podrobné vyprávění o tom, jak řídí ponorku:o) Ne, nebojte se, nekape mu na karbit a ani nesloužil v Murmansku, jedná se prý jen zase o nějakou pc pařbu.Po příjezdu do Děčína jsem si vzpomněl, že mám hlad, a tak jsme se odebrali do naštěstí blízké Hypernovy, koupit něco na posilněnou. Před Hypernovou nás pak už očekával první z hostitelů, Havran, který se v této oblasti již od rána pohyboval za účelem nákupů. Při čekání na Havranovupřítelkyni, která byla ještě kdesi cosi shánět, si kluci dali jedno zdravotní cigárko a já se pobryndal jahodovým džusem… Hned po jejím návratu jsme již uháněli, tedy díky těžkému nákladu spíš vlekli do Havranova sídla, penzionu "U Havrana"
       Po příjezdu jsme si letmo prohlédli hospůdku a šli Havranovi pomoct vyložit nákup z auta. Za odměnu nám Havran předvedl, jak umí vyvalit bečku po nakloněné rovině. Škoda, že kdo neviděl, nepochopí… Pokud máte zájem, zeptejte se Havrana a on Vám to jistě rád popíše. Krátce poté, co jsme se s Baumaxem přestali válet smíchy po zemi a pomohli Havranovi vysvobodit sud z betonového zajetí dvou zdí, již dorazila druhá část naší výpravy s vedoucím, řidičem a navigátorem v jedné osobě Pavlem (Mad_czech). Přivítali jsme se ještě také s Tomem, vyložili bagáž, Pavel zaparkoval svou oktávku vzadu na dvoře, já si převlékl pobryndané tričko a už jsme byli na cestě do penzionu druhého z hostitelů, Kačera (Sniper), u kterého jsme si dali oběd, něco k pití a výborně pokecali.
       Po návratu k Havranovi jsme se ubytovali a připravili se na prohlídku okolí, na kterou se s námi přišel přivítat také třetí a poslední z hostitelů, Tukan, který nám na celé prohlídce dělal společně s Kačerem průvodce. Tom a Pavel se k výpravě nepřipojili pod záminkou práce na serveru. Snad to tak i půvdně mysleli, ale nakonec s Havranem montovali dohromady elektriku, abychom si v Jetřichovicích nemuseli svítit petrolejkou.

Navštívili jsme Jetřichovice!
=CZ=noiseMaker™
       Hned na začátku prohlídky okolí jsme procházeli okolo Tukanova penzionu, který jsme sice zevnitř neviděli, ale zvenčí se mi celá stavba zdála ze všech tří největší. Po cestě jsme koukali po všudypřítomných skalách, do kterých jsme se posléze i vydali a kterých je v českém ráji nespočetné množství. Pořídil jsem také první fotografii víkendu, kterou byla kočka. Bohužel jen ta klasická čtyřnohá, ale i tak se fotografie vydařila. Byl jsem od Toma pověřen fotografováním a tak jsem fotil kdeco. Žádné pořízené fotky jsem ovšem nelitoval, protože vše stálo za to vyfotit. Cesta začala brzy stoupat a prošli jsme řadu nádherných a vysoce položených skalních vyhlídek. Některé z nich byli přístupné lépe, některé hůř, na některých jsem si připadal jako kamzík, na jiných spíš už jako veverka. Jen Baumaxovi, který se s výškami moc nekamarádí, to bylo trochu neapetýtlich. Však ho také a každé fotce z vyhlídek uvidíte jedině hned v popředí, co nejdál od kraje:o) Prohlídka okolí opravdu stála za to a protože se začalo stmívat, vydali jsme se zpět do Jetřchovic…
       K večeři byli nejlepší utopenci, jaké jsem kdy měl, díky Howardově jedinečné receptuře. Večer bylo veselo, přišla se na nás podívat i Tukanova žena, a tak se jedlo a popíjelo až do pozdních nočních hodin…  Když se kolem třetí hodiny ranní skutečně dostavila únava, odebrali jsme se na ubytování. Byl to moc pěkný pokoj s koupelnou a jednou dvojitou průchozí místností, v podstatě rozdělenou na větší a menší část. Já a Baumax jsme okupovali větší část, Tom s Pavlem tu menší. Howard s Pavlou měli apartmá vedle. Snad až do čtvrté hodiny ráno seozýval z našeho apartmá huronský smích. Jen jedinkrát mi malinko zatuhlo, když se z Tomovy a Pavlovy části najednou ozvalo: "Ty vole s tebou to nejde"… Ale i v tomto případě můžete být v klidu, jednalo se pouze o debatu na téma rozdělení si prostoru  právě v té menší části pokoje.

       Ráno brzy po snídani jsme nahodili maskáče a vydali se na výpravu po místní bunkrové linii, kde jsme narazili asi na desítku těchto "řopíků". Některé byly jasně viditelné, jiné se před námi ukrývaly v přítmí lesů nebo v objetí skal, za pomoci letitého působení přírody a k některým jsme skoro šplhali.. Některé byly již odkoupené do soukromého vlastnictví, tedy i uzamčené a na jednom se dokonce zrovna pracovalo.Většinu z nich jsme si ale prolezli a téměř ke každému měl Howard, coby expert, odborný výklad. S pomocí mapy a průvodců, kterými byli opět Tukan s Kačerem, jsme ani jednou nebloudili. Když už, tak jsme hledali, kde může ta potvora betonová sedět. Na tomto výletu nám dělal společnost také Tukanův synátor Ondra, který ze svého airsoftového samopalu H&K MP 5 "odbachnul" nejeden strom a zkoušel, jak mu tato zbraň pasuje do bunkrové střílny. Za nádherného počasí se výlet více než vydařil a bylo pořízeno spoustu jedinečných fotek.
Po této asi dvanáctikilometrové tůře jsme opět zakempili u Kačera na oběd. Poté jsme se odebrali zpět k Havranovi, doplnit si maskáčové vybavení o blůzy a šátky, protože další věc na programu byl paintball! Zajeli jsme pár kilometrů nahoru do jedné sousedící vesnice, kde bylo toto hřiště součástí jednoho penzionu. Hned po aplikaci potřebného vybavení se rozdali zbraně a týmový deatmatch mohl začít. Tým číslo jedna byl: TomTom, Mad_czech a já, tým číslo dvě: Kačer, Tukan a Baumax. Bylo zde spoustu místa, přírodních i umně vybudovaných krytů a tak se hra opravdu vydařila. Trvala asi dvě hodiny a opět byly pořízeny kvalitní fotky.




       







Společně s končící hrou také zapadalo slunce, a tak jsme se vydali na zpáteční cestu do Havranova penzionu. S Tomem a Pavlem jsme ještě potřebovali navštívit jednoho kamaráda, pro někoho nepřítele, kterému se říká bankomat a nejbližší kisnu potřebné bankovní pobočky jsme vyhledali pomocí GPS ve vesnici Kamenice. Po příjezdu jsem měl díky místním obyvatelům pocit, že jsme zabloudili kamsi do Albánie. Když jsem si ale přečetl celý název města, přestal jsem se divit a řekl bych, že jsem nebyl s tou Albánií zase tak daleko od pravdy, jmenuje se to Srbská Kamenice…
       Večer po návratu a po updatovaní (tak říkám sprše) jsme šli na návštěvu ke Kačerovi domů, kde nám ukázal svou jedinečnou druhoválečnou sbírku. Nikdy před tím jsem nic podobného neviděl a myslím, že nejedno muzeum by mu mohlo závidět. Jak je všeobecně známo, oblast českého ráje je bohatým nalezištěm zejména německého vojenského materiálu z konce druhé světové války.
       
       K večeři se použilo venkovního posezení, protože bylo krásně teplo a navíc se připravovalo grilované maso, takže večeře venku u krbu byla velmi příjemná.Druhý večer se vydařil možná ještě lépe než první a tentokrát se dostala ke slovu i Howardova kytara a Howard nám opět předvedl, že je opravdu "pan kytarista". Večer se protáhl až do čtyř hodin ráno, než jsme šli opravdu spát. Howardovi s Tomem se však ještě nechtělo jít bydlet, a tak zůstali sedět v zahradě na shodech penzionu a v lehkém opojení (mírně řečeno) rozdávali své hlasité názory a rozumy nočním Jetřichovicím.
       Ráno krátce po snídani a rozloučení opustila Havranovo sídlo první parta ve stejné sestavě jako v den příjezdu. Nám s Baumaxem jel autobus Z Děčína až po poledni, a tak zatím kluci z USJ učili Baumaxe glitchovat. Koukal jsem jak sůva z nudlí na to, co je ve hře všechno možné a na kolika místech je v tomto ohledu "děravá". Poledne se rychle přiblížilo a Kačer nás ještě za společnosti Tukana odvezl do Děčína na nádraží.Po rozloučení jsme nalezli do tyčky a vydali se znovu směr hlavní město.

       Celé dva dny utekly tak rychle, že jsem skoro ani nepostřehl jak… Takhle tedy probíhal víkend u USJ teamu v česko-saském Švýcarsku.

       Na závěr této reportáže musím s velkou radostí a potěšením všem oznámit, že se kluci z USJ konečně připojili k =CZ=Teamu a rozšířili a posílili tak jeho řady!








       Naviděnoou na příštím srazu a pokud ne, tak alespoň u nějaké další reportáže z něj!