Hidden and Dangerous 2

VZNIK JEDNOTEK SAS

David Stirling, 24letý poddůstojník skotské stráže, přijel do severní Afriky jako dobrovolník speciálních jednotek.

V tu dobu se na speciální jednotky nahlíželo s despektem, jako na zbytečné plýtvání lidským i materiálním potenciálem, a proto byly rzpuštěny a jejich příslušníci odešli bojovat na Krétu. Stirling si díky své zkušenosti uvědomil, že využití speciálních jednotek je naprosto nedostatečné. Jejich příslušníci byli špatně vybaveni a nedisponovali kvalitním výcvikem. Jejich velitelé s nimi operovali jako s klasickými jednotkami a hnali je na zteč. Stirling věděl, že musí existovat lepší způsob jejich využití.

Po zvážení všech okolností se Stirling rozhodl pro parašutisty. Při parašutistickém výcviku se zranil a strávil dva měsíce v nemocnici. V průběhu rekonvalescence vypracoval Stirling plány na využití malých jednotek coby efektivních útočníků proti letištím a základnám v týlu nepřítele.

Po svém propuštění z nemocnice se Stirling rozhodl vyhledat generála Auchinleka. Nakonec skončil v kanceláři generála Ritchieho a předložil mu svoji ideu. Generál Ritchie, velitel pro oblast Blízkého východu, nicméně se Stirlingovými myšlenkami souhlasil a seznámil s nimi generála Auchinleka. Oba generálové se shodli na tom, že Stirling má v podstatě pravdu. Stirling usoudil, že tradiční jednotky jsou příliš velké a na tajné operace příliš neohrabané. Malé jednotky o velikosti pěti nebo šesti mužů však nabízejí možnost utajení i dobrého plánování.

O tři dny později obdržel Stirling povolení naverbovat 8 důstojníků a 60 mužů ze speciálních jednotek a založit výcvikový tábor v oblasti Suezského průplavu. Toto nezávislé komando bylo označeno jako "speciální jednotka L - Speciální brigáda leteckých vojsk". Termín "brigáda" byl zvolen pro to, aby oklamal německou výzvědnou službu a uvedl ji v mylný dojem, že 8. armáda disponuje leteckou brigádou, a ne oddílem vojáků. Bylo jasné, že 60 dobrovolníků neovlivní sílu a prostředky 8. armády, ale jejich nasazení v týlu nepřítele může napomoci při významné ofenzívě.

Zpočátku posloužila speciální jednotka L jako výzvědná a záškodnická služba při operaci Crusader (křižák). 66 mužů bylo vysazeno za špatného počasí z pěti bombardérů Bristol Bombay. Trvalo hodinu, než se shromáždili a nalezli pouze dva kontejnery s výzbrojí. Kontejnery obsahovaly deky, vodu, jídlo a 6 Lewesových bomb (navaných po Jocku Lewesovi, jednom ze spoluzakladatelů SAS), ale žádné pojistky.

Jelikož za tohoto stavu nebylo zničení letadel možné, rozdělil Stirling své muže do pěti skupin a vydali se na průzkum. Vojáci jeden po druhém doráželi na místo setkání se skupinou LRDG (Long Range Desert Group), kterí je měla dopravit za spojenecké linie. Ze 66 vojáků se jich vrátilo jen 22.

Stirling a jeho skupina se spojili se squadronou A skupiny LRDG. Založili základnu v Gialu, asi 240 km jižně od Libyjského Benghází. Díky ní mohli operovat s pozemním zajištěním místo neůčinného leteckého zajištění, které neslo zodpovědnost za neúspěch předcházející mise. Stirling byl požádán aby vedl misi související s připravovanou nepřátelskou leteckou akcí 21. až 22. prosince. Stirling, společně s irským atletem Pattym Maynem, měl vést deset mužů a zaútočit na letiště v Sirtě, Jock Lewis se měl vydat do El Agheily a poručík Bill Fraser měl o týden později zaútočit na Agedabiu.

Gialo opustili 8. prosince v nákladních vozech. Kolona čítala 32 mužů a byla dobře vybavena. První tři dny proběhly -až na drobné závady technického rázu- bez větších potíží. Čtvrtého dne zpozorovalo kolonu italské letadlo. Skupina se v očekávání bombardérů ukryla do křovisek. Tři italské bombardéry zaútočili a bombardovali kolonu po dobu 15 minut. Když se rozptýlila oblaka prachu, shledal Stirling, že kolona neutrpěla nejmenší poškození.

Kolona tedy pokračovala dál. Před setměním nad ní začalo kroužit další italské letadlo. Na bombardování již byla příliš velká tma, ale Stirling se obával, nepřátelských patrol -proto se rozhodl své muže rozdělit. Vyslal Mayna s deseti muži, aby zaútočili na letiště v Tametu a sám se vydal do Sirty.

Oba útopky naplánoval na následující noc. Té noci ale zpozorovali průzkumníky Italové a zahájili palbu. Stirling mohl jen sedět a sledovat situaci, protože přišel o moment překvapení. Následující den sledoval Stirling s kletbou na rtech, jak Italové evakuují letiště. V naději, že se ostatním vedlo lépe, se skupina vydala na zpáteční cestu.

Maynovi se v Tametu vedlo lépe. Jeho skupina se přiblížila k letišti tak blízko, že mohla naslouchat hovoru v budově. Mayne vykopl dveře a vystřílel do místnosti zásobník svého Thompsona. Zanechal čtyři muže na stráži a s pěti muži rozmístil během 15 minut všechny bomby do 23 letadel. Protože už mu žádné bomby nezbývaly, vytrhl holýma rukama ovládací panel 24. letadla. Tato epizoda se nakonec stala součástí legendy SAS.

Lewes zjistil, že jeho letiště slouží jen občas a že na něm nejsou žádná letadla. Podminoval proto runway a vyhodil do povětří asi 30 nákladních vozů. Fraserův útok byl ještě úspěšnější, protože zničil 37 italských letadel typu CR42 - na dvě další už neměl dostatek výbušnin. Shodou okolností se tou dobou poblíž Agedabie nacházel německý generál Erwin Rozmel, jehož muže následný požár zaměstnal.

Takové byly počátky SAS. Do roku 1941 zničila SAS více než 100 nepřátelských letadel. Koncem roku získala jednotka L status 1. útvaru SAS. Její součástí se stali dobrovolníci z 8. komanda, Francouzi, Poláci a Řekové. V průběhu operací v severní Africe SAS zničila přes 400 nepřátelských letounů a zabila řadu nepřátelských vojáků chránících letiště a základny. SAS poté dále pokračovala v plnění důležitých misí po celou dobu války a vnášela zmatek do nepřátelských řad.